Dlouhé měsíce jsem bojovala s nemocí. Každý den byl plný únavy, bolesti a nejistoty. Lékaři mi nabízeli různé léčby, ale žádná z nich mi nepřinášela skutečnou úlevu. Cítila jsem se vyčerpaná a zoufalá, ale někde hluboko uvnitř mě stále žila naděje, že najdu cestu zpět ke zdraví.

Pak mi někdo doporučil léčitele, o kterém se říkalo, že má zvláštní dar pomáhat lidem tam, kde moderní medicína selhává. Neváhala jsem dlouho a rozhodla se ho navštívit. Vstoupila jsem do jeho ordinace s očekáváním, ale i s obavami.

Když jsem vešla, uvítal mě klidný muž s laskavým pohledem. Působil na mě vyrovnaně a vstřícně. Bylo to mé první setkání s někým z Afriky. Jeho hlas byl tichý a uklidňující, a když se mě zeptal, jak se cítím, měla jsem dojem, že ho opravdu zajímá moje odpověď.

On měl z našeho setkání zvláštní pocit. Při vstupu do ordinace prý viděl nad mou hlavou kroužit bílou holubici. Když byl malý, africký šaman mu řekl, že svou pravou ženu pozná podle toho, že jí bude nad hlavou kroužit bílá holubice.

Sezení mi pomohla nejen po zdravotní stránce, ale také jsem v nich našla něco víc. Postupně jsme se začali sbližovat a trávit spolu více času. Nejprve jsme chodili na dlouhé procházky do přírody. On mi vyprávěl o svém dětství v Africe a své rodině. Bylo to pro mě něco nového a fascinujícího, hltala jsem každé jeho slovo.

Nakonec jsem si uvědomila, že už nejde jen o léčbu – vytvořilo se mezi námi hluboké pouto. Zjistila jsem, že jsem do něj zamilovaná. Moc jsem si přála odejít s ním do Afriky, poznat jeho rodinu, africkou kulturu, tradice, přírodu a hlavně děti.

Z nenápadného setkání v ordinaci se stal začátek našeho společného života.

Nakonec jsme se rozhodli, že společně odjedeme do Afriky. Bylo to obrovské rozhodnutí, které mě naplňovalo vzrušením i obavami. Opustit známý svět a vydat se do neznáma nebylo jednoduché. Balila jsem si věci a přemýšlela, co všechno mě čeká.

Když jsme přistáli, horký vzduch mě okamžitě obklopil a vůně Afriky – směs koření, hlíny a květin – mě obklopila svou jedinečnou atmosférou. Jeho rodina mě přijala s otevřenou náručí. Viděla jsem vesnici, kde vyrůstal, slyšela zvuky bubnů a smích dětí, cítila jsem energii místa, které se mělo stát mým novým domovem.

Tehdy jsem věděla, že jsem tam, kam patřím.

Od té doby uplynula již řada let. Do Beninu jsem přiletěla v roce 2010 a v roce 2011 jsme s manželem měli tradiční africkou svatbu v kostele.